Rozhovor: Jan Šimon

13. ledna 2021

Ahoj Honzo, děkujeme že sis na nás udělal čas a rozhodl se přiblížit svou práci pro klub. 

Jan Šimon: Ahoj, rádo se stalo. 

Pro začátek bych se Tě rád zeptal, jak jsi vlastně vůbec přišel k florbalu a co tě k tomu vedlo?

JŠ: Už je to 15 let, ale přesto si to pamatuji přesně, jak to bylo. Byly to takové dva impulsy. První byl, že v té době již za SCC SEMILY chytal můj bratr Tomáš. A druhý byl pak v prváku na vysoké škole , kdy jsem se potkal se dvěma spolužáky, kteří v té době také florbal hráli. Tak jsem to šel zkusit na trénink, jak mi to půjde, no a dopadlo to tak, že „kroutím“ už patnáctou sezónu. 

Co považuješ za svůj největší florbalový úspěch? 

JŠ: Opravdu největší úspěchy beru ty týmové, konkrétně dva. První, vítězství v Liberecké lize, kdy jsme za celou sezónu ztratily pouhé tři body. A druhý je pořád ještě velmi aktuální, a to vítězství v Regionální lize mužů a následný postup do celostátní Divize. Jako osobní úspěch vnímám to, že pořád ještě hraji, a myslím, že jsem pro mužstvo mužů stále platným hráčem.

Pojďme trochu k aktuálnějším věcem. Nedávno se tvá pozice v klubu změnila a stal ses manažerem klubu, jak se změnila náplň tvé práce a považuješ to za správný krok kupředu? 

JŠ: Já osobně bych neřekl, že se změnila moje pozice v klubu, pouze pojmenování. Dlouhá léta jsem zastával pozici sekretáře, která se díky účasti klubu v programu podpory Českého florbalu změnila na manažera. Jinak hlavní náplň práce zůstala stejná.
Ta největší  změna náplně a povinností přišla před pár lety s růstem klubu, kdy jsme začali pořádně pracovat s mládeží a rozvíjet  klub, s čímž například souvisela potřeba shánět více peněz na činnost. Takže jsem například začal řešit granty a dotace od různých poskytovatelů tak,  aby byl náš klub finančně zajištěn. 

Náš klub udělal za posledních pár let velký pokrok. Myslíš si, že klub jde správným směrem a kam si myslíš, že až může dojít? 

JŠ: To máš pravdu. Já to doplním jenom zajímavostí, aby si čtenáři udělali představu, jak velký ten růst a pokrok je. Ještě před sedmi lety jsme měli náklady na sezónu cca. 50.000, - Kč a v sezóně 2015/2016 pouhá tři družstva (muže, juniory a starší žáky). Dneska se náklady na sezónu šplhají k částce 1,4 mil. Kč a družstev máme 10. 
Jsem si jistý, že klub jde správným směrem. Důkazem je, že jsme mezi 60 kluby, které si Český florbal vybral a podporuje v rámci svého programu rozvoje klubů. My tak můžeme dneska mimo finanční podpory  hlavně čerpat know-how ostatních klubů, které jsou také v programu zapojeny. A dneska informace a zkušenosti jsou to nejcennější,  co se dá získat. 
A kam můžeme dojít? Ti, co se mnou sedí v předsednictvu klubu, tak vědí, že moje ambice, cíle a vize jsou mnohdy až za hranou reality. Po sportovní stránce bych si přál, aby družstvo mužů hrálo stabilně Divizi, a navíc v semilské hale. Po té „organizační“ stránce bych chtěl, abychom to v Semilech ve vnímání veřejnosti dotáhli mezi sporty a sportovními kluby na pozici jedna a byly tak pro děti a jejich rodiče při výběru jasnou volbou. A k tomu nás dovedou všechny činnosti a věci, které dnes již děláme či na nich pracujeme a připravujeme do budoucna. 

Mimo pozice manažera ještě trénuješ 2 kategorie a sám hraješ za A tým, jak si na všechno dokážeš udělat čas? 

JŠ: Udělat si čas je jedna věc, ale musíte mít vedle sebe někoho, kdo vám ten čas trávený v hale a na turnajích bude tolerovat. A já mám to obrovské štěstí, že mám skvělou a úžasnou manželku, která taková je. A jinak, kdybych nepodnikal ve financích, tak bych si v běžném zaměstnání na tolik florbalových aktivit ten čas najít nedokázal.  

Přejděme k situaci, ve které se nacházíme. Jak se klub snaží překonat překážky koronavirové doby a pokračovat ve své činnosti? 

JŠ: Všichni ze sportovního prostředí vědí, že je to složité. Ať už to jsou neustálé změny , jednou můžeme trénovat v šesti, pak v padesáti, chvíli v hale, ale s rouškami atd. Nejhorší, co vnímám já osobně je,  že nevidím žádné světlo na konci tunelu a děti za chvíli pomalu ztratí skoro celý rok sportu, což nepůjde dohnat. 
Další problém je nejistota, co bude a nebude. Ať už po finanční stránce – dotace a granty, sponzoři. Nebo po stránce dohrávání sezóny. 
V tuto chvíli se snažíme „zásobovat“ všechny kategorie individuálními tréninky. To znamená, že hlavní trenéři mají za úkol minimálně dvakrát týdně vymyslet pro svoje svěřence nějaký domácí trénink či trénink venku. Na podzim jsme dělali nějaké klubové výzvy, v kterých chceme pokračovat i v novém roce. 
Tady můžu prozradit dvě věci, na které se nejenom naši svěřenci mohou těšit. První bude výzva  „Sběr kilometrů“. A druhou akcí bude „Stopovací hra“ v Semilech a jeho okolí. Máte se na co těšit. 

Najdeš si ve svém nabitém programu i volný čas? A jak ho trávíš? 

JŠ: Když se hraje normální sezóna tak toho volného času je velmi málo, ale většinou aspoň jeden den o víkendu zůstává volný. Takže ten pak trávím s rodinou, většinou podnikáme různé výlety – ZOO, výlety na kole do přírody, v létě koupaliště. Rád si zajdu s manželkou do kina nebo na nějaké dobré jídlo. 

Dříve jsi hrál i fotbal, máš nějaký oblíbený klub? 

JŠ: Fotbal jsem hrál dlouho, to máš pravdu. Jak si nedovedu moc představit život bez florbalu, tak jsem si dřív nedokázal představit život bez fotbalu. Ale už je to strašně dlouho, takže mě opustilo i fandění, ale jeden klub sleduji dodnes, a to FC Barcelonu. 

Moc děkuji za rozhovor a měj se pěkně! 

JŠ: Nemáš vůbec za co, doufám, že jsem čtenáře nenudil. Všem bych chtěl v novém roce popřát všechno nejlepší, hlavně zdraví. Doufám, že se brzy potkáme v hale, která nám tak chybí.