Prague Floorball Cup Spring 2025
Od pátku 16. 5 do neděle 18. 5 se v Praze konal mezinárodní mládežnický turnaj Prague Floorball Cup Spring. Po Prague games jde o druhý největší turnaj, který se koná na našem území a poprvé v historii turnaje jsme měli i my svého zástupce.
V pátek ráno se autobusem do Prahy vydalo družstvo starších žáků, kteří na turnaji bojovali v kategorii BU10 Gladiátoři. V základní skupině na kluky čekaly tři zápasy. Hned ten první přinesl mezinárodní srovnání, kdy jsme se utkali s týmem z Holandska. Konkrétně šlo o tým Lightning Lions.
Po celý turnaj jsme měli stejné cíle, které úzce navazovali na uplynulou sezónu. Hrát v pohybu, přihraj a běž, dodržovat útočné a obranné rozestavení, hrát čelem do hry, být nebezpečný (hrát s míčkem na forhendu) a plně se soustředit na každý zápas, vzájemně se povzbuzovat, dát do toho emoce.
Vstup do prvního zápasu nemohl být lepší, protože už po minutě a 40 vteřinách jsme vedli 2:0, kdy se prosadil Oski Fiala a Honza Picek. Bohužel odpověď soupeře byla velmi rychlá a po 20 vteřinách od našeho druhého gólu snížil na rozdíl jedné branky. V druhé polovině prvního poločasu (hrálo se 2 x 15 minut) soupeř výsledek otočil, bohužel se tak stalo po našich individuálních chybách. Nicméně devět vteřin před koncem první půle vyrovnal Vojta Tošovský.
Druhý poločas nabídl velmi vyrovnanou partii, kdy se oba týmy přetahovaly o výsledek. Bohužel jsme to byli my, kdo tahal za kratší konec a vždy musel dotahovat vedení soupeře, góly v naší brance končili po našich chybách, kterých jsme se nedokázali vyvarovat. Na třetí a celkově šestý gól soupeře jsme už bohužel zareagovat nedokázali a odešli tak z prvního zápasu poraženi.
Před druhým zápasem, který pro nás začínal v 19:40 jsme hlavně museli hodit za hlavu zklamání z úvodního střetnutí. Čekalo nás střetnutí se Sokolem Královské Vinohrady – B. Ač šlo o rezervní tým, tak nás čekal soupeř, jehož mužský tým nastupuje v nejvyšší mužské soutěži. Hned od začátku jsme soupeře zatlačili a vypracovali si několik šancí, které ale pochytal skvěle chytající brankář soupeře. Jeho kouzlo odčaroval až v polovině třetí minuty Jéňa Šimon, který tak odstartoval další ze svých skvělých představení. Protože do poločasu přidal ještě dalších pět gólů. Jednou to bylo zakončení „zorem“, podruhé krásně vymetená šibenice po střele od mantinelu, další góly po skvělých přihrávkách Dáni Kylouška. Takže i k našemu překvapení jsme první poločas jednoznačně vyhráli.
V druhém poločase jsme nepolevili a dál pokračovali ve střelnici. Gólově se dokázali prosadit i další naši kluci, své další trefy přidali Oski Fiala a Vojta Tošovský. Jéňa přidal ještě další 3 góly a 3 asistence. Čisté konto se nám udržet nepodařilo, ale celkové skóre 14:1 v náš prospěch bylo velkým překvapením.
Na sobotu jsme se vyspali ve škole a v poledne nás čekal rozhodující poslední zápas ve skupině. Karty byly rozdány jasně, jakýkoliv bodový zisk by znamenal postup do play-off „A“, prohra by situaci ve skupině značně zamíchala a rozhodovalo by pak konečné skóre. Navíc nás čekal soupeř, který zatím v průběhu turnaje nezískal ani bod, takže papírově to měla být jasná záležitost. Ale jak to tak ve sportu bývá, tak všechny okolnosti způsobili, že od první minuty byl náš výkon velmi nervózní, míček nám odskakoval od hokejek, kupili jsme chybu za chybou. Značně k tomu přispěla velmi aktivní hra soupeře, jehož hráči nás napadali, byli rychle u míčku, silní v osobních soubojích. Trochu klidu nám dodali góly Oskiho Fialy a Jéni Šimona.
V druhém poločase jsme se snažili naši hru zklidnit, zpřesnit. Soupeřova aktivní hra naštěstí začala polevovat, zřejmě začali docházet síly, a tak jsme přebrali otěže do svých rukou. Začali jsme se prosazovat i střelecky, po dvou gólech přidali Vojta Tošovský a Jéňa Šimon, poslední pak vteřinu před koncem přidal Honza Picek. Konečné vítězství 7:0 tak znamenalo postup z druhého místa do play-off „A“.
Odpoledne jsme tak nastoupili do osmifinále proti lotyšskému týmu Rigas Lauvas. Když jsme na rozcvičce viděli kdo proti nám stojí, tak se některým klukům celkem „rozklepali“ kolena. Tým statných hochů, kteří všichni byli o hlavu větší než naši největší kluci, takže v některých případech byl rozdíl ve výšce o dvě až tři hlavy. Pokyny byly jasné, pokud chceme uspět nemůžeme s nimi hrát fyzický soubojový florbal, ale musíme si míček rychle dávat od hokejky, být chytří a šikovní.
Nicméně od první vteřiny bylo vidět, jakým směrem se bude utkání vyvíjet. Soupeř svoji hru plně postavil na fyzické převaze, takže jejich snaha vypadala tak, že si nabrali míček, snaha utéct po mantinelu nebo středem hřiště a zakončovat. Hned při prvním střídání Jéňa Šimon schytal nepříjemný došvih soupeřovi hokejky a nemít ochranné brýle, tak to s jeho okem nemuselo dopadnou vůbec dobře. Ale co bylo podstatnější, tak kluci neskutečně bojovali o každý míček, snažili se blokovat každou jejich střelu a co nejvíc jim znepříjemňovat jejich hru. Dařilo se nám to náramně. A když v desáté minutě utíkal sám na branku Kuba Dlatla a byl faulován, tak se nám naskytla příležitost trestného střílení. Na tuto dovednost máme specialistu Jéňu, který se ani v takto těžké situaci nemýlil a poslal nás do vedení, které jsme udrželi do poločasu.
Do toho druhého byl pokyn jednoduchý, musíme vydržet s nimi běhat a dál hrát takto skvěle. Bohužel i na naší straně přišel faul při samostatném úniku a i soupeř svoji možnost trestného střílení proměnil, takže v osmnácté minutě bylo srovnáno. Na hřišti se odehrávala neskutečná bitva a boj. Na konci 24. minuty se k odraženému míčku na polovině hřiště dostal Jéňa a přes svůj výškový a fyzický hendikep dokázal utéct a střelou od mantinelu na zadní tyč nás poslal podruhé v zápase do vedení. Rozhodující moment přišel v polovině 27. minuty, kdy námi vyhozený míček na polovině hřiště, trochu nesmyslně rukou zastavil soupeřův obránce a daroval nám tak možnost přesilové hry. Kluci přiznali, že byli hrozně nervózní, aby neudělali nějakou zbytečnou chybu, což se nestalo, naopak gól Péti Trakala nás poslal do dvoubrankového vedení. Ale pořád ještě zbývaly tři minuty do konce. Po celý zápas neskutečně chytal Tomík Boch, který několikrát zastavil samostatné úniky soupeře. Ten to v závěru zápasu zkoušel v šesti bez brankáře. Jenže Dáňa Kyloušek na polovině hřiště získal v souboji míček a obloučkem ho poslal do prázdné branky. To do konce chyběla ještě jedna minuta. Po oddychovém čase jsme chtěli zápas dohrát co nejvíc s míčkem na našich hokejkách. To se skoro dokonale povedlo, ale bohužel jsme ještě jeden gól soupeři dopřáli, ale naštěstí už to bylo 5 vteřin před koncem zápasu. A tak tu byl postup do čtvrtfinále po neuvěřitelném výkonu, to nejlepší co tahle parta za celou svoji kariéru předvedla. Zážitek na celý život.
Ještě v sobotu večer, od 20:30 jsme museli nastoupit do čtvrtfinále, kde nás čekal tým Gorily Plzeň. Během pauzy jsme se snažili co nejvíc zregenerovat a s velkým odhodláním jsme nastoupili do tohoto zápasu.
Tentokrát proti nám nestál soupeř až s takovou fyzickou převahou, ale jak ukázali hned první vteřiny zápasu, tak s obrovskou florbalovou převahou. Jejich hráči byli velmi silní v držení míčku, rozehrávce, pohybu. Byla vidět velká herní vyzrálost a zvládnutá taktika. My jsme dokázali být občas nebezpeční po zisku míčku, ale naše první střely na branku soupeřův brankář s přehledem pochytal. Ač jsme po celou dobu tahali za kratší konec, tak jsme v prvním poločase dostali pouze jeden gól, kdy se soupeř prosadil střelou z větší vzdálenosti.
Na začátku druhého poločasu přišlo vyloučení Kuby Dlatli. Oslabení jsme ale zvládli na jedničku, ubránili a cítili šanci na zvrat v zápase. Nějaké šance byly, ale soupeř výborně bránil, takže spoustu dalších pokusů skončilo v bloku. Ještě ani druhý gól v naší síti na konci 24. minuty neznamenal žádnou tragédii. Bojovali jsme dál. Ale pak přišla bohužel chyba Péti Trakala v rozehrávce a branka, která hodně mrzela. Po oddychovém čase jsme zkusili ještě na hřiště poslat speciální formaci. Jenže hned po buly jejich velkou šanci zmařil brankář. Pak už přišly dva slepené góly na závěr. Konečný výsledek 5:0 vypadá až moc krutě vzhledem k průběhu zápasu. Tato porážka znamenala sice konec v turnaji, ale konečné 5. místo v turnaji!!!! Skvělý úspěch a reprezentace našeho klubu. Ještě je nutné zmínit, že jsme vypadli s budoucím vítězem celého turnaje.
A jak celý turnaj zhodnotil trenér mužstva Jan Šimon?
„Asi nemá úplně cenu hodnotit každý zápas. Většina kluků si poprvé zažila atmosféru takto velkého turnaje, poprvé si zahráli proti týmům velkých klubů a dokonce zakusili i mezinárodní zápasy. Celkové umístění je skvělý úspěch, který doceníme všichni až v průběhu času, protože zklamání z vyřazení bylo veliké. Ale co chci vypíchnout je to osmifinále. Nic lepšího jsem ve své trenérské kariéře nezažil. Neuvěřitelný výkon, neuvěřitelná podpora těch co neodehráli konec tohoto zápasu. Ten zápas měl prostě všechno a já ještě jednou klukům děkuji za tento zážitek. Jsem na ně pyšný. Už jsem to říkal několikrát, tohle byla parta a vítězství v tomhle zápase i pro ně byla odměna. Čtvrtfinále už byla jasná záležitost, i když jsme dlouho výsledkově byli v zápase, tak soupeř byl jednoznačně lepší. Úplně ve všem, ale kluci bojovali, dřeli, ale bohužel to nestačilo. Myslím, že celkově jsme si turnaj užili, máme spoustu zážitků, máme na co vzpomínat. Kluci ještě jednou díky a teď už je před námi naše poslední akce, turnaj v Kutné Hoře, kde uzavřeme definitivně naši společnou cestu, která s většinou kluků trvá od přípravky.“